Hmotnostní spektrometrie: jak se dokazuje, že v lahvičce je pravý peptid

Je-li čistota HPLC odpovědí na otázku „jak čisté“, pak hmotnostní spektrometrie (MS) odpovídá na otázku „co to je“. Měří hmotnost molekuly. Protože hmotnost peptidu lze přesně vypočítat z jeho sekvence, je shoda naměřené a vypočtené hmotnosti základním důkazem identity.
Jak funguje hmotnostní spektrometr
Přístroj neměří hmotnost přímo. Molekuly nejprve mění na ionty, tedy jim dává náboj, a pak měří poměr hmotnosti a náboje, který se označuje jako m/z. Pro peptidy se nejčastěji používají dva způsoby ionizace:
- Elektrosprej (ESI): roztok se rozprašuje na drobné kapičky pod vysokým napětím. Peptidy přitom často přijmou více protonů, takže se tatáž molekula objeví jako několik signálů, s jedním, dvěma nebo třemi náboji.
- MALDI-TOF: peptid se smíchá s matricí a vystaví laserovému pulzu. Zde je peptid obvykle vidět s jedním nábojem.
Elektrosprej se často napojuje přímo na přístroj HPLC. Tato kombinace se nazývá LC-MS a každému píku z chromatogramu přiřazuje i jeho hmotnost.
Příklad: tripeptid GHK
Tripeptid GHK (glycin, histidin, lysin) má molekulový vzorec C14H24N6O4. Jeho průměrná molární hmotnost je 340,38 g/mol a monoizotopická hmotnost, která se počítá jen z nejčastějších izotopů každého prvku, činí 340,19.
Ve spektru ESI proto očekáváme:
- signál [M+H]+ při m/z 341,19, tedy molekulu s jedním přidaným protonem,
- slabší signál [M+2H]2+ při m/z 171,10, se dvěma protony, takže hodnota m/z je o polovinu menší.
Přístroje s vysokým rozlišením ukazují i izotopický obrazec, řadu menších píků vedle hlavního. Odstup mezi nimi prozrazuje náboj: činí 1 u iontů s jedním nábojem a 0,5 u iontů se dvěma.
Signály, které matou, ačkoli jsou normální
Vedle očekávaných iontů jsou ve spektru často vidět i adukty: tatáž molekula se sodíkem, [M+Na]+, která je o 22 jednotek těžší než [M+H]+, nebo s draslíkem, [M+K]+, těžší o 38. Sodík je všude, takže tyto signály nejsou známkou špatného peptidu. Důležité je, aby laboratoř uvedla, který iont vzala jako potvrzení.
Co hmotnostní spektrometrie nevidí
- Stejné složení, jiné pořadí. Peptidy GHK a KHG mají zcela stejnou hmotnost. Aby se pořadí potvrdilo, molekula se v přístroji rozbije na části (tandemová hmotnostní spektrometrie, MS/MS) a sekvence se čte z hmotností těchto částí.
- Izomery. Leucin a isoleucin mají stejnou hmotnost, stejně jako forma L a D téže aminokyseliny. Běžná MS je nerozliší.
- Množství. Různé molekuly se neionizují stejně snadno, takže výška signálu neříká, kolik čeho je. Pro čistotu je potřeba HPLC.
Kdy je MS obzvlášť užitečná
Nejvíce údajů dává kombinace LC-MS. Pokud vedle hlavního píku existuje nečistota, její hmotnost často prozradí, co to je: řetězec, kterému chybí jedna aminokyselina, je lehčí přesně o hmotnost tohoto jednoho článku, zatímco oxidovaný methionin je těžší o 16 jednotek. Tak je vidět i to, odkud nečistota pochází, zda ze syntézy, nebo z rozkladu.
Jak vypadá dobrý výsledek MS
- Jsou uvedeny teoretická i naměřená hmotnost a také druh iontu.
- Rozdíl mezi nimi je v mezích přesnosti přístroje.
- Spektrum je přiloženo, nebo jej lze získat na vyžádání.
- Číslo šarže odpovídá lahvičce.
Certifikáty pro naše šarže, s výsledky čistoty a identity, si můžete prohlédnout nebo vyžádat na stránce Certifikáty.
Zobrazit katalog