Platba na dobírku · doprava za 1–3 dny po celém Srbsku · bakteriostatická voda zdarma ke každé lahvičce
Všechny články

Hmotnostní spektrometrie: jak se dokazuje, že v lahvičce je pravý peptid

Je-li čistota HPLC odpovědí na otázku „jak čisté“, pak hmotnostní spektrometrie (MS) odpovídá na otázku „co to je“. Měří hmotnost molekuly. Protože hmotnost peptidu lze přesně vypočítat z jeho sekvence, je shoda naměřené a vypočtené hmotnosti základním důkazem identity.

Jak funguje hmotnostní spektrometr

Přístroj neměří hmotnost přímo. Molekuly nejprve mění na ionty, tedy jim dává náboj, a pak měří poměr hmotnosti a náboje, který se označuje jako m/z. Pro peptidy se nejčastěji používají dva způsoby ionizace:

  • Elektrosprej (ESI): roztok se rozprašuje na drobné kapičky pod vysokým napětím. Peptidy přitom často přijmou více protonů, takže se tatáž molekula objeví jako několik signálů, s jedním, dvěma nebo třemi náboji.
  • MALDI-TOF: peptid se smíchá s matricí a vystaví laserovému pulzu. Zde je peptid obvykle vidět s jedním nábojem.

Elektrosprej se často napojuje přímo na přístroj HPLC. Tato kombinace se nazývá LC-MS a každému píku z chromatogramu přiřazuje i jeho hmotnost.

Příklad: tripeptid GHK

Tripeptid GHK (glycin, histidin, lysin) má molekulový vzorec C14H24N6O4. Jeho průměrná molární hmotnost je 340,38 g/mol a monoizotopická hmotnost, která se počítá jen z nejčastějších izotopů každého prvku, činí 340,19.

Ve spektru ESI proto očekáváme:

  • signál [M+H]+ při m/z 341,19, tedy molekulu s jedním přidaným protonem,
  • slabší signál [M+2H]2+ při m/z 171,10, se dvěma protony, takže hodnota m/z je o polovinu menší.

Přístroje s vysokým rozlišením ukazují i izotopický obrazec, řadu menších píků vedle hlavního. Odstup mezi nimi prozrazuje náboj: činí 1 u iontů s jedním nábojem a 0,5 u iontů se dvěma.

Signály, které matou, ačkoli jsou normální

Vedle očekávaných iontů jsou ve spektru často vidět i adukty: tatáž molekula se sodíkem, [M+Na]+, která je o 22 jednotek těžší než [M+H]+, nebo s draslíkem, [M+K]+, těžší o 38. Sodík je všude, takže tyto signály nejsou známkou špatného peptidu. Důležité je, aby laboratoř uvedla, který iont vzala jako potvrzení.

Co hmotnostní spektrometrie nevidí

  • Stejné složení, jiné pořadí. Peptidy GHK a KHG mají zcela stejnou hmotnost. Aby se pořadí potvrdilo, molekula se v přístroji rozbije na části (tandemová hmotnostní spektrometrie, MS/MS) a sekvence se čte z hmotností těchto částí.
  • Izomery. Leucin a isoleucin mají stejnou hmotnost, stejně jako forma L a D téže aminokyseliny. Běžná MS je nerozliší.
  • Množství. Různé molekuly se neionizují stejně snadno, takže výška signálu neříká, kolik čeho je. Pro čistotu je potřeba HPLC.

Kdy je MS obzvlášť užitečná

Nejvíce údajů dává kombinace LC-MS. Pokud vedle hlavního píku existuje nečistota, její hmotnost často prozradí, co to je: řetězec, kterému chybí jedna aminokyselina, je lehčí přesně o hmotnost tohoto jednoho článku, zatímco oxidovaný methionin je těžší o 16 jednotek. Tak je vidět i to, odkud nečistota pochází, zda ze syntézy, nebo z rozkladu.

Jak vypadá dobrý výsledek MS

  • Jsou uvedeny teoretická i naměřená hmotnost a také druh iontu.
  • Rozdíl mezi nimi je v mezích přesnosti přístroje.
  • Spektrum je přiloženo, nebo jej lze získat na vyžádání.
  • Číslo šarže odpovídá lahvičce.

Certifikáty pro naše šarže, s výsledky čistoty a identity, si můžete prohlédnout nebo vyžádat na stránce Certifikáty.

Zobrazit katalog