Jak vzniká peptid: syntéza na pevné fázi, krok za krokem

Téměř všechny krátké a střední peptidy dnes vznikají stejným postupem: syntézou na pevné fázi, známou pod anglickou zkratkou SPPS (solid-phase peptide synthesis). Postup zveřejnil v roce 1963 americký chemik Robert Bruce Merrifield a v roce 1984 za něj získal Nobelovu cenu za chemii.
Myšlenka: řetězec připevněný k zrnu
Před Merrifieldem se peptidy připravovaly v roztoku. Po každém přidání aminokyseliny bylo nutné produkt oddělit a přečistit, takže syntéza delšího řetězce mohla trvat měsíce.
Merrifieldova myšlenka spočívala v tom, že se první aminokyselina naváže na drobná, nerozpustná zrna polymerní pryskyřice a řetězec pak roste přímo na zrnu. Činidla se přidávají v nadbytku a to, co nezreagovalo, se jednoduše vymyje. Produkt po celou dobu zůstává na pryskyřici, takže oddělování po každém kroku už není potřeba.
Zajímavé je, že chemická syntéza probíhá opačným směrem než přirozená. V buňce ribozom staví řetězec od N-konce k C-konci, zatímco SPPS začíná od C-konce: první aminokyselina na pryskyřici je v sekvenci poslední.
Jeden cyklus syntézy
Dnes se nejčastěji používá takzvaná chemie Fmoc. Každá nová aminokyselina přichází s dočasnou ochranou na aminoskupině (Fmoc), aby nereagovala sama se sebou. Postranní řetězce mají trvalejší ochranné skupiny, které zůstávají do konce syntézy. Jeden cyklus vypadá takto:
- Odjištění: mírná zásada, nejčastěji piperidin, odstraní skupinu Fmoc z konce řetězce na pryskyřici, takže aminoskupina je volná.
- Promytí: nadbytek činidel se vymyje rozpouštědlem.
- Navázání: následující aminokyselina, aktivovaná zvláštním činidlem, se přidá v nadbytku a vytvoří novou peptidovou vazbu.
- Opětovné promytí a další cyklus.
U peptidu o třiceti aminokyselinách se tento cyklus opakuje devětadvacetkrát. Dnes to dělají automatické syntezátory, v množstvích od několika miligramů až po několik kilogramů.
Proč musí každý krok vyjít téměř dokonale
Jeden názorný výpočet ukazuje, jak nemilosrdný tento postup je. Pokud každé navázání vyjde u 99 % řetězců, je po 29 navázáních v plné délce asi 75 % řetězců. Pokud vyjde u 98 %, zůstane v plné délce jen asi 56 %. Zbytek tvoří řetězce, kterým něco chybí.
Odtud pocházejí typické nečistoty surového peptidu:
- Deleční sekvence: řetězce, kterým chybí jedna aminokyselina, protože jedno navázání nevyšlo.
- Zkrácené řetězce: ty, které přestaly růst někde v polovině cesty.
- Zbytky ochranných skupin, které nakonec nebyly zcela odstraněny.
- Racemizace: část aminokyselin přejde z přirozené formy L do jejího zrcadlového obrazu, formy D.
- Vedlejší reakce jednotlivých aminokyselin, například kyseliny asparagové.
Tyto nečistoty jsou chemicky velmi podobné žádanému peptidu. Nejsou vidět ani pouhým okem, ani na váze, nýbrž až dobrou analytikou.
Oddělení, přečištění a sušení
Na konci syntézy silná kyselina, kyselina trifluoroctová (TFA), současně odděluje peptid od pryskyřice a snímá ochranné skupiny z postranních řetězců. Surový peptid se vysráží a poté přečistí preparativní chromatografií HPLC: směs prochází kolonou, řetězce se rozdělují a sbírají se jen frakce s dostatečně čistým produktem. Tyto frakce se spojí a lyofilizují.
Po přečištění v přítomnosti TFA je peptid nejčastěji ve formě trifluoroctanové soli. Tato sůl se často nahrazuje octanem, a proto v názvech peptidů vídáte dodatek „octan“. Nejde o jinou látku, nýbrž o jiný doprovod (protiion) téhož peptidového řetězce.
Co to znamená pro vás
Syntéza vysvětluje, proč nelze kvalitu peptidu posoudit podle vzhledu. Řetězec, kterému chybí jedna aminokyselina, a pravý peptid vypadají stejně: jako bílý prášek. Rozdíl ukazují HPLC, která měří, kolik je hlavního řetězce ve srovnání s ostatními, a hmotnostní spektrometrie, která potvrzuje, že hlavní řetězec má přesnou hmotnost.
Zobrazit katalog